Pooperační krvácení u skotských jeleních psů
Pooperační krvácení u chrtů je popsáno již řadu let a na základě vylučovacích metod v diagnostice se tradovalo, že by příčina mohla být lokalizovaná do procesu fibrinolýzy. Nepochybně i tento fenomén pomohl před deseti lety rozšíření používání kyseliny tranexamové v České republice. V roce 2023 byla u pooperačního krvácení (delayed postoperative hemorrahage - DEPOH) skotských jeleních psů neboli deerhoundů identifikována kauzální mutace.
Pooperační krvácení chrtů bylo poprvé popsáno v roce 2007 na základě dotazníku mezi chovateli greyhoundů. Ti pooperační krvácení uvedli jako jednu ze čtyř nejčastějších příčin smrti. Na základě toho bylo onemocnění věnováno víc pozornosti a při následné prospektivní studii krvácela pooperačně až čtvrtina pozorovaných psů. Míra krvácení byla individuální – od hematomů pro vytékání krve z operační rány. V rámci provedených hemostazeologických testů byla nalezena pouze snížená aktivita alfa-2-antiplazminu v porovnání s nepostiženými psy.
Každý proces srážení krve je spřažen s procesem rozpouštění sraženiny, který začíná již v době formování sraženiny a brání její nadměrné tvorbě. Tento proces fibrinolýzy je zprostředkován plasmatickou proteázou plazminem. Plazmin štěpí fibrin na fibrin degradační produkty a jeho aktivita je regulována – je inaktivován alfa-2-antiplazminem. Snížené aktivity tohoto inhibitoru budou vést k nadměrné aktivitě plazminu a tím pádem předčasnému rozpouštění sraženiny. Vzhledem k identifikaci procesu jako patologické fibrinolýzy, byla provedena řada studií hodnotících efekt antifibrinolytické látky kyseliny aminokapronové. Její podání vedlo k výraznému snížení výskytu pooperačního krvácení v randomizovaných studiích a je doporučeno k preventivnímu podání u greyhoundů nebo deerhoundů podstupujících chirurgický zákrok. Kyselina tranexamová, se kterou pracujeme v České republice, je potentnější než kyselina aminokapronová. Obě se vážnou na stejná místa plazminu jako alfa-2-antiplazmin.
Vrozený defekt alfa-2-antiplazminu je u lidí vzácným onemocněním označeným jako Miyasatova nemoc. Homozygotní deficit je spojen se závažným krvácením po traumatech, chirurgiích nebo zubních extrakcích, zatímco heterozygotnost vede k mírnému nebo žádnému krvácení.
U skotských jeleních psů byla identifikována kauzální mutace v genu pro alfa-2-antiplazmin, SERPINF2. V této studii bylo 4/10 postižených a 15/62 kontrolních psů heterozygotních pro danou mutaci, což naznačuje způsob dědičnosti autozomálně dominantní s variabilní penetrací. Míra penetrace závisí pravděpodobně na více faktorech, zejména těch přímo souvisejících s krvácením (např. invazivita zákroku). Jelikož je riziko krvácení u heterozygotních psů 28krát vyšší než u jedinců bez mutace, je u nich doporučena preventivní aplikace antifibrinolytik před chirurgickým zákrokem.
Pooperační krvácení není jedinou hereditární poruchou hemostázy u deerhoundů. Poměrně často se u nich vyskytuje také vrozený deficit faktoru VII. U této poruchy by však nedocházelo ke krvácení pooperačně, ale již během operace.
Pooperační krvácení je možné geneticky testovat ze vzorku bukálních stěrů nebo EDTA krve.
Autor: Ivana Váňová
Reference u autorky.
Zdroj:
Váňová, I.: Pooperační krvácení u skotských jeleních psů, Zvěrokruh, 12/2023.