Dr. J. E. Dillberger
Přepsáno s povolením The Claymore, oficiální publikace Scottish Deerhound Club of America.

Deerhound Health Survey odhalila, že bolesti krku jsou jedním z 12ti hlavních zdravotních problémů našeho plemene. Podle výsledků studie, výskyt bolestí krku je okolo 6% u populace, což znamená, že 1 z 18 psů prodělá během svého života epizodu s bolestí krku.

Tyto údaje mne nepřekvapují. Měl jsem podezření, že bolesti krku jsou u našeho plemene poměrně časté, poté, co jsem o tomto problému mluvil s ostatními chovateli a majiteli. Je to jev natolik běžný, že ho někteří deerhoundí milovníci pojmenovali „deerhoundí krk“. Dva z mých psů také trpí bolestmi krku, takže mám vlastní zkušenosti z první ruky. Většina deerhoundářů, jejichž psi trpí bolestmi krku, vyhledala veterinární péči a dostali různá vysvětlení příčin bolestí. Většinou si majitelé tento problém spojili s určitou událostí a předpokládali, že právě tato událost způsobila právě tyto bolesti. Neobjevila se však žádná jasná příčina vzniklého problému.

Dovolte mi dopředu říci, že nevím, jestli všichni deerhoundi s bolestmi krku trpí z toho samého neznámého důvodu, ani že bolesti krku vycházejí z jediné příčiny a nebo naopak z interakce více predispozičních faktorů. Vím, že podobnost v symptomech, klinickém průběhu a reakce na léčbu u různých psů v průběhu let předpokládá, že syndrom bolesti krku u našeho plemene existuje. Má vlastní pozorování a konzultace s jinými veterináři a studium lékařské literatury mne vedlo k teorii o tom, co by mohlo způsobovat tento syndrom bolestivého krku.

V tomto článku popisuji syndrom bolestivého krku u našeho plemene tak, jak jsem ho poznal ze své vlastní zkušenosti, i zkušeností jiných. Prezentuji svou vlastní teorii o tom, co způsobuje, nebo se podílí na tomto problému, předložím důkazy, které mám a chci ukázat na ty, u kterých to jen tuším. Na závěr připojuji interview s Dr. Larry Glickmanem z Purdue University o bolestech krku.

Deerhoundí Syndrom bolestivého krku

Syndrom je směs symptomů, které se projevují společně, jinými slovy, komplex symptomů. Symptomy Syndromu bolestivého krku u deerhoundů zahrnují:

Mručení, pískání nebo kňučení když si pes lehá, vstává, mění polohu, natahuje se, nebo se ohýbá k žrádlu nebo vodě. Postižený pes může být zdrženlivý k jídlu a pití, pokud není miska dostatečně vysoko.

Nevole k ohýbání krku. Postižený pes nese často krk strnule vztyčený nebo naopak paralelně se zemským povrchem. Aby se vyhnul pohybu krku do stran, bude takový pes sledovat pohyblivý předmět jen očima nebo se bude točit celým tělem, aby udržel předmět v zorném poli, místo toho, aby pohnul hlavou. Vycouvá z těsného prostoru, místo toho, aby ohnul svůj krk a otočil se.

Bolest, když je krk ohnutý. Někdy jakýkoliv pokus pohnout hlavou psa na stranu nebo nahoru/dolů vyvolá bolest. Někteří psi dokonce odmítají, abychom se dotkli jejich hlav, otevřeli jim tlamu nebo prohlédli uši. V extrémních případech odmítají tito psi jíst i z vyvýšené misky protože žvýkání je pro ně příliš bolestivé.

Horečka. V několika případech jsem mohl pozorovat u svého psa dokonce zvýšenou teplotu bez použití teploměru, jen tím, že měl jasně červené dásně a teplé uši.

Epizodický průběh se střídáním bolestivých a normálních stavů. Bolest a horečka přicházely a odcházely jak se jim zachtělo bez ohledu na jakoukoliv léčbu.

Mladý věk. Typickým postiženým je mladší pes. S ohledem na Health Survey, průměrný věk při prvním výskytu bolestí krku je okolo 4 let a psi bývají více postižení než feny. Protože bolest krku je epizodická, vymizí sama o sobě. Pokud zmizí, když je pes léčen, může být léčba mylně považována za úspěšnou. Na druhou stranu jakákoliv symptomatická léčba, která tlumí bolest, může pomoci psům se syndromem bolestivého krku, protože léky tlumící bolest (jako aspirin, Advil nebo Tylenol), masáže, akupunktura, chiropraxe a jisté bylinné léky umožňují postiženým psům, aby se cítili lépe. Nicméně, pokud mohu říci, žádná z těchto léčebných metod neukončila epizodu bolesti krku ani nezabránila jejímu návratu.

Moje teorie Syndromu Bolestivého Krku

V době, kdy jsem pozoroval první případ krčních bolestí u jednoho z mých deerhoundů jsem pracoval jako toxikolog a patolog pro farmaceutickou společnost z Indianapolisu a pomáhal jsem s vývojem nových lidských a psích léků s testováním na zvířatech. Mezi mou práci patřila také mikroskopická analýza tkání beaglů, kterým byl podán nadějný nový lék, aby se odhalily jeho případné nežádoucí účinky, o kterých by měli lékaři a veterináři vědět než léky otestují na svých pacientech.

Jedna složka, kterou jsem studoval, vypadala jako dobře použitelná pro léčbu HIV (virus způsobující AIDS) u lidí, ale způsobovala zánět cév u psů, kteří dostali vysoké dávky. Obecný termín pro zánět cév je vasculitida; pokud je postižená céva artérie, pak je to arterioza. Vasculitida u beaglů byla pro mě novinkou. Už jsem ji občas viděl u tkání normálních beaglů podobně jako jiní patologové; vasculitida ve skutečnosti vytváří „pozadí“ patologických změn u plemene, což znamená, že se občas vyskytuje u psů, kteří jsou navenek normální a zdraví. Nicméně antivirová složka, kterou jsem studoval, zřejmě aktivovala vasculitidu u beaglů. Pokud podobné léky existovaly a byly považovány za bezpečné pro lidi, pak bych se cítil klidnější že můj lék také bude také bezpečný.

Má rešerše literatury vyhledala řadu článků popisujících léky, které způsobovaly vasculitidu u beaglů, některé z nich byly následně testovány na lidech bez jakýhkoliv vedlejších účinků, takže jsem byl opět ujištěn. Ale můj průzkum také odhalil jiné články, jejichž titulky a Shrnutí upoutaly mou pozornost jako majitele deerhounda. Rád bych se s vámi podělil o části pěti z nich:

Syndrom Idiopatické febrilní nekrotizující arteritidy u psů: Beaglí Snydrom Bolesti (1989)

Idiopatický znamená z neznámé příčiny, fibrilní značí doprovázeno horečkou a nekrotizujicí arteridita značí, že u artérií, došlo k poškození cévní stěny. Autoři vytvořili termín „Beaglí Syndrom Bolesti“ (BPS) a popsali nemoc, kterou studovali u 14 psů. BPS byla charakteristická „střídavou bolestí, horečkou, neutrofilií (zvýšený počet bílých krvinek) a arteritidou.“ Autoři označili BPS jako latentní stav, který může být aktivován u psů s predispozicemi experimentálně. Typické klinické příznaky BPS byly „bolest, když se otevřela tlama, mručení, když byli psi zvedáni a postoj s prohnutými zády a skloněnou hlavou.“ Podle autorů většina těchto jevů sama polevila a postupně vymizela, ale některé mohly i nadále přetrvávat.

Mikroskopická analýza tkání odhalila rozšířenou arteritidu, která se často objevovala v cervikální míše a meningu (membráně, co obklopuje míchu), někdy doprovázena krvácením nebo krevní sraženinou. Během času a s opakovanými stavy, svaly na spáncích a krku atrofovaly a psi si vyvinuly amyloidosu, stav, kdy se abnormální proteinový materiál akumuluje v orgánech a omezuje jejich funkci.

Systemická Nekrotizující Vaskulitida u devíti mladých Beaglů (1992)

Autoři studovali 9 psů se syndromem, který nazvali „Syndrom juvenilní polyarteritidy“ (JPS)., charakteristický horečkou a známkami bolestí v krční oblasti. Psi s JPS byli shrbení a nechtěli se hýbat. Klinické příznaky byly rychle vyřešeny vysokými dávkami kortikosteroidů, ale u neléčených psů měly příznaky „remitentní a recidivní průběh“ který se běžně střídal 3 – 7 dní nemoci s 2 až 4 týdny reminiscence. Mikroskopická analýza tkání získaných při nekropsii odhalila nekrotizující arteritidu, která nejčastěji postihovala cévy v cervikální míše.

Meningitida-Arteritida reagující na steriody u dlouhodobé studie 32 případů u psů (1994)

(Meningitida znamená zánět meningu). Autoři rozdělily své případy na dva typy: psi s „typickou formou“ se ztuhlým krkem, bolestí a horečkou, a psi s „atypickou formou“ s neurologickými příznaky, bolestí krku a horečkou. Všichni psi zprvu reagovali na kortikosteroidní léčbu, ale problém se vrátil. Po dlouhodobé steroidní léčbě bylo 12 psů považováno za „vyléčené“, což znamená, že se bolest nevrátila po několik měsíců, ale 13 psů bylo eutanizováno protože bolest zůstala nebo měli progresivní neurologickou chorobu. Mikroskopická analýza tkání odhalila arteritidu meningálních arterií.

Patologické jevy přirozeně nastávající JPS u Beaglů (1995)

Tento dokument detailně popisuje mikroskopické jevy polyartitidy u 18 psů s JPS. Artérie cervikálních míšních meningů byly „stále zapojeny“, s „masivní akumulací zanícených buněk“ které „často přecházely do sousedících tkání.“ Někdy byly cévy zúženy krevními sraženinami, které se utvářely v oblasti zánětu. U 8 z těchto psů, kteří prodělali opakovaně tyto stavy se vyvinula amyloidosa v játrech, slezině a ledvinách.

Při hlubším studiu, jsem našel články popisující podobné symptomy i u jiných plemen. Často tyto články poukazovaly jen na jeden jediný případ a vzácně obsahovaly konečnou diagnózu. Je to přirozené, že arteritida, která je zodpovědná za klinické příznaky nemoci u Beaglů (a zřejmě i ostatních plemen) s tímto syndromem je zjistitelná až při pitvě, když může být míšní tkáň prozkoumána mikroskopicky.

Dovolte mi shrnout co jsem zjistil z rešerše lékařské literatury. Syndrom charakteristický bolestí krku a horečkou se objevuje u mnoha plemen, ale je velmi dobře popsán u Beaglů. Tento syndrom byl nazýván „Syndrom Psí Bolesti,“ „Beaglí Syndrom Bolesti,““ idiopatická polyarteritida,“ a „Syndrom juvenilní polyartritidy.“ Postižení psi měli ztuhlý krk a odmítali se hýbat. Neléčená, příznaky nemoci se objevují v cyklech. Léčba kortikosteroidy eliminuje symptomy, ale ty se často vrací, když léčba skončí. U Beaglů tento syndrom poprvé nastupuje u mladých psů (před 3. rokem). Mikroskopická analýza tkání postižených psů odhalila arteritidu, která postihovala řadu tkání, ale téměř vždy zahrnovala cévy v cervikální míše a membrány ji obklopující. Tato arteritida je typicky závažná, s masivním přílivem zánětlivých buněk a poškozením cévní stěny. Poškození cévní stěny může způsobit tvorbu sraženin, která omezí průtok krve, nebo způsobí protrhnutí cévní stěny, což umožní krvi zalít okolní tkáně. Vážný zánět způsobuje horečku u postižených psů. Předpokládáme, že tento zánět také může i za bolest, ať už přímo (vzpomeňte si jak bolestivá je vařící voda) nebo jako výsledek poškození míšního nervu díky tlaku z krvácení nebo nedostatku krevního zásobování.

Klinický popis tohoto syndromu u Beaglů a dalších plemen jistě zní velmi podobně podle toho, co jsem pozoroval u svých deerhoundů, ale neměl jsem žádný společný důkaz až do konce minulého roku. Tehdy se varlata jednoho z mých deerhoundů, co trpěli periodickou bolestí krku, scvrkla. Jedlo varle změklo zatímco v druhém se vytvořila tvrdá kulatá hmota. Tyto testikulární změny se objevovaly postupně, vždy během fáze krčních bolestí. Obával jsem se, že ona hmota může být tumor, takže jsem psa vykastroval a prozkoumal varlata. To, co jsem našel, nebyl tumor, ale arteritida! Mimo aktivní zánět několika testikulárních artérií jsem našel i krvácení v okolí poškozených cév a krevní sraženiny uvnitř. Varlata měla nekrotické oblasti vzhledem k nedostatku krevního zásobení. K tomu všemu jsem našel jizvy a nekrózy po minulých vaskulitidách. Hmota, kterou jsou považoval za tumor, byla ve skutečnosti velký kus zjizvené tkáně. Nyní vím, že můj pes prodělal arteritidu ve varlatech v tu samou dobu, kdy trpěl bolestmi krku. Tohle byl zajímavý podmíněný důkaz?, že syndrom bolesti krku u mého deerhounda mohl být tím samým, jako u ostatních plemen a důkladně prostudovaný u beaglů. Uvědomil jsem si, že pokud by to byla pravda u mého psa, pak ten samý syndrom bolesti krku mohl být, alespoň v některých případech, shodný s bolestmi krku u dalších deerhoundů.

Na základě mé teorie jsem se nemohl dočkat, až se dozvím více o výzkumu syndromu bolestivého krku u beaglů. A pokud by tu byla nějaká možnost jak odlišit tento syndrom od jiných možných příčin bolestí krku. Ideální by bylo, kdybych si mohl dlouze pohovořit s někým, kdo byl zapojen do tohoto výzkumu. Když jsem se podíval na seznam autorů, všiml jsem si známého jména: Larry Glickman. Už jsem s Dr. Glickmanem mluvil o jeho výzkumu torze a několika dalších projektů, ale neměl jsem ponětí, že studuje i bolesti krku.

An Interview s Dr. Glickmanem

Domluvil jsem si interview s Dr. Glickmanem na National Specialty 1997, kde prezentoval své závěry o torzi. Následují výňatky z interview:

Se Syndromem bolestivého krku jste se setkal poprvé když jste pracoval s Beagly?

Poprvé jsem se s tím setkal jako konzultant pro Chovatele ACME (fiktivní jméno). Začínal jsem s ACME v druhé polovině 1978. Bylo to v Cornellu na fakultě, jednoho dne se mě někdo zeptal:

„Jste epidemiolog?“

„Ano“

„No, nevíme co to epidemiolog je, ale někdo nám navrhl, abychom vám zavolali.“

Popsali mi jak ztráceli třetinu štěňat kvůli průjmové nemoci. Neměli ponětí, co to bylo. Měli tam parazitologa i bakteriologa, ale nic nepomáhalo. To byla první popsaná epidemie parvoviru. Mortalita se zvýšila z prakticky nuly na 30 – 40%. To máte až 7000 psů, je to opravdu spousta průjmu. Tohle se ukázalo být prvním atakem parvoviru. Nejen že jsme zjistili příčinu, ale pomohli jsme také vyvinout vakcínu, která posléze zastavila tento nápor.

Takže poté se rozhodli, že epidemiolog by byl dobrým konzultantem?

Ano. Ale zpátky k bolestem krku… Jednoho dne jsem procházel mezi kotci a někdo povídá: „Chtěl byste vidět legračního psa?“ Byl to takový ten typ, co stojí v rohu s hlavou skloněnou. Když jsem se k němu natáhl, otočil se, jako by mě chtěl kousnout, což ACME Beaglové nikdy nedělají. Rukama mi tu prošlo asi 150,000 psů a jednou mě i napadli a to byla fena se štěňaty.

Zeptal jsem se jak se to stalo. „Ah, je to velmi vzácné, ale vídáme to.“

Pak jsem si prošel jejich záznamy a zkusil se v tom zorientovat. Od té doby jsme založili monitorovací program, sledujíce frekvenci, vzor, genetiku,… atp.

ACME si vede dobré záznamy rodokmenů?

Ano, Osm generací, vše počítačově. Každému psovi mohu spočítat jeho koeficient inbreedingu a jeho příbuznost s jakýmkoliv jiným psem z té chovatelské stanice. Genetika syndromu bolestivého krku v té kolonii není moc zřetelná. Je jasné, že je to genetické, a také že několik krycích psů vystupuje v rodokmenech všech těchto psů, ale není to jednoduchý vzorec.

Začali jste to zkoumat. ACME dodalo psy. Chtěli o všem vědět. A byl to problém s velmi malou frekvencí výskytu, Vlastně jsme skončili s krytím dvou postižených jedinců, což je velmi obtížné a ve vrhu byli tři z pěti postiženi.

Zavolali nám z Harvard University z centra pro výzkum krve a řekli: „Všechno, co jsme o tom četli, ukazuje, že to vypadá jako model Kawasakiho nemoci u dětí. Chtěli byste s námi spolupracovat?“ Pracovali jsme s nimi několik dalších let. Pokusili jsme se získat NIH grant na tento výzkum, ale neprošlo to díky nízkému výskytu. Jeden z našich patologů by se teď chtěl ujmout vedení. Nejspíš uspává 20 těchto psů ročně.

Jak si spojujete vaskulitidu a léze s tímto klinickým syndromem?

U těch několika prvních psů, které jsem pitvali, jsme se dívali na cervikální míchu včetně cév. Co bylo nápadné, bylo, že nejenom cévy v té oblasti, ale u některých psů i koronární cévy…

To co jsem viděl popsané v literatuře před vaší zprávou, byla koronární vaskulitida.

To je pravda, ale byly to durální cévy, co nás opravdu upoutalo. (dura je část meningů) Měli jsme i několik psů se zasaženými mesenterickými cévami, co vykrváceli. A také jsme viděli postižené ty malé cévy ve varlatech. Pokud znáte ty psy dost dlouho během těch epizod, skoro všichni si také vytvoří amyloidosu – rozšířenou, včetně brzlíku.

Přirozený vývoj událostí je také také zajímavý. Pokud nic neuděláte, psi prodělají exacerbaci a návraty stavů v různě dlouhých cyklech. V laboratoři jsme zjistili, že pokud máme dost psů, můžeme synchronizovat jejich cykly s kortikosteroidy. Pokud mají záchvat a vy je nadávkujete kortikosteroidy, můžete počítat s tím, že během 2 – 3 týdnů budou mít další záchvat bolestí.

Je těžké odlišit to od jiných krčních bolestí a bolestí zad? Jaké jsou odlišné charakteristiky?

Nejprve, věk je víceméně typický, Rozsah je velmi široký, ale většinou první výskyt nastane mezi 4 – 8 měsícem života. Viděli jsme i u dvouměsíčních a vzácně u 3-4 ročních, ale to není obvyklé. Takže, věk, spojen s horečkou neznámého původu a charakteristickým pohybem a krkem neseným nízko.

Máme nahrávky postižených psů a jen co to video ukážeme, říkají lidi:“Ano, to jsem viděl loni. Myslel jsem, že je to ploténkami,“ nebo „Myslel jsem, že je to meningitida. Léčil jsem to antibiotiky a ono to zmizelo.“

Já řeknu: „Co jste mu ještě dával?“

A oni: „Dával jsem mu také steroidy.“

U deerhoundů je bolest krku často spojována s traumaty, protože se to objevuje u štěňat ve věku, kdy rostou opravdu velmi rychle, jsou nemotorná a velká. Všechny jednou nebo víckrát spadnou. Je to součástí jejich vývoje během prvních let a proto je velmi snadné to spojit s bolestí krku v té době.

Určitě hraje roli i záliba v plemeni, přesto i u beaglů je výskyt problému poměrně sporadický. U beaglů se to však hodně sleduje, ale nemyslím, že je to predisponované plemeno. Myslím, že deerhound je na tom podobně

A co Irský Vlkodav? Ti jsou geneticky příbuzní s deerhoundem.

Nikdy jsem neviděl postiženého vlkodava.

Nepřekvapilo by mne, kdyby tu bylo více rizikových faktorů spojených s tímto syndromem. U beaglí kolonie může být výskyt nižší než by tomu normálně bylo, protože jsou to vyrovnaní psi v přesně definovaném prostředí, pravidelnou stravou,… Tito psi tvrdě nepracují a ani nejsou traumatizováni.

Přesně. Nemají další urychlovací faktory. Ačkoliv, mluvíte o stresu… tohle může být jedna z nemocí, kde může stres napomáhat vzniku. Pokaždé, když ACME má takového beagla, pošlou ho ihned k nám. Víme, že cyklus normálně trvá asi 6 dní. Obvykle ho pošlou první nebo druhý den. Skoro nikdy k nám nedorazí pes se závažnými příznaky. Jsme si celkem jisti, že stres z přepravy a vyplavení steroidů, které to doprovází, imituje léčbu.

Je délka života zkrácena?

Nikdy jsme to nezkoumali. Nejdéle jsme tu měli psa dva roky. Mívají opakované epizody a vypadá to, že periody klidu se s věkem prodlužují. Když pak zkoumáte tkáně z takových psů, mají všichni charakteristické chronické léze.

Bolest krku často zkracuje život psích mazlíčků protože je majitelé nechají uspat; nemohou žít s opakovanými epizodami příšerné bolesti, s jejich psem naříkajícím a neschopným se postavit nebo si lehnout.

Nemůžete se těchto psů dotknout!

Tento druh epizodické nemoci se přímo nabízí pro anekdotické léčby, které „zabírají“ nebo ne?

Všechno může „fungovat“! To je další důvod proč NIH ztratil zájem v podobném smyslu pracovat na modelu u Kawasakiho nemoci u dětí a hodnocení léčby – uvědomili si, že je velmi těžké hodnotit terapie na tomto modelu, kvůli jeho zhoršování nebo novém propuknutí nemoci.

Mám ale tušení, že existuje něco, co ještě nebylo vyzkoušeno, ale by mohlo fungovat, co by mohlo být účinné. Publikovali jsme několik zpráv, které jste mohl vidět, o použití lidského gamma globulinu intravenózně k léčení imunitních chorob. Tato myšlenka vychází z toho, co se děje s dítětem při vaskulitidě, kde po dlouhou dobu používali lékaři aspirin nebo steroidy, ale zjistili, že další epizody byly skoro horší než ty původní před léčením.

Z důvodů, které nemohu jmenovat, lékaři začali používat gamma globulin intravenózně. Je vskutku pozoruhodné, že jedna velmi, velmi vysoká dávka vyléčí tento problém u postižených dětí. V té samé chvíli je tu jistá kontroverze zda nemoc koronárních artérií, která je patrná v mladém věku (kolem 30 u některých mužů) může být spojena s Kawasakiho nemocí na kterou se léčili, když byli mladí. Vypadá to, že klinické příznaky se jen zlepšily.

To je důvod proč jsem začal používat gamma globulin intravenózně pro řadu imunitních chorob u psů. Psí gamma globulin není komerčně dostupný, takže jsme použili lidský, což zprvu vyvolalo mnoho znepokojení. Ale bylo prokázáno jako neopodstatnělé.

Kupříkladu, u psů s autoimunitní hemolytickou anémií, kteří prodělali steroidní léčbu a měli desítky transfuzí, se asi třetina uzdravila po jedné infuzi gamma globulinu. Někteří potřebovali dvě. Kompletně to selhalo asi u 50% psů.

Ikdyž to je lidský produkt, nezaznamenali jsme žádné vedlejší příznaky. Zpravidla jej podáváme v infusi po 3 až 4 hodiny. Během infuze jsme měli jednoho nebo dva psy, kteří prodělali horečku. Zastavíme infusi, jakmuile horečka zmizí, můžete začít znovu.

Něco je ale ještě zajímavější: tito psi skoro nemají retikulocyty ve svém oběhu. (retikulocyty jsou nevyvinuté červené krvinky, které mohou být uvolněny z kostní dřeně, pokud je vysoká potřeba červených krvinek). Jejich kostní dřeň prostě nevypouští žádné retikulocyty. Během 20 minut od začátku infuze se počet retikulocytů začal zvyšovat. Je to dramatické a spolu s tím narůstal i hematokrit.

Měli jsme velmi dobré výsledky s touto nemocí. Měli jsme také úspěch u myelofibriozy a anemií – vážných anemií. Tyto úspěchy byly všechny u psích mazlíků. Nyní zkoušíme gamma globulin při léčbě trombocytopenie se stejnými výsledky. Takže myslím, že je tu určitá pravděpodobnost, že psi s vaskulitidou, způsobující bolestí krku budou reagovat na tento typ léčby.

Advil ulevil mému psovi s bolestí krku více než cokoliv jiného.

Ano, u našich psů. Nesteroidní protizánětlivé činitele jako Advil ulevují.

Během poslední epizody u mého psa můžete rukou cítit teplo kolem 4. hrdelního obratle. Je to snadné u deehoundů, protože oni nemají tolik tělesného tuku; jsou jen kůže a trochu bederní svaloviny.

Je tu silný zánět okolo cév, takže se nedivím tomu, že můžete cítit teplo.

To je pravda, ale současněi mě to mate. Myslel jsem si „Má tento pes zanícené obratle?“ Protože jedno z jeho varlat bylo v té chvíli měkké, obával jsem se brucelosy.

Viděli jsme léze skoro kdekoliv, což značí, že můžete mít bolesti prakticky kdekoliv. Jeden pes vás nenechá přiblížit se mu k obličeji; začal úplně šílet, pokud jste se přiblížili k tlamě. Zrentgenovali jsme mu hlavu a měl vaskulitidu na cévě vedoucí do lebky. Byl tam hrozný zánět se zanícenou kostí v místě, kde céva procházela kostí. Ten pes musel mít šílené bolesti.

Vidím, že výhodou studio bolesti krku u deehoundů nebo beaglů je že můžete zjistit některé další podílející se faktory. Na druhou stranu, nedostanetedo rukou ten typ rodokmenu jako jste měl u ACME, a lidi před vámi nebudou připouštět, že mají tento problém nebo že o něm ví. Už jsem to zažil. Přál bych si mylset, že to nikdy neměli nebo problém neviděli, ale myslím si, že je tu nějaký odpor ke spolupráci. Je tu pochopitelně strach že ten problém může být spojen s jistou linií…

Pokud chcete zkoumat tento problém u deerhoundů, měl byste získat vzorky séra DNA od postižených psů.

Myslím vaskulitida je čistě imunitní choroba. Otázka je: „Je to auto-imunitní choroba?“

Rádi bychom získali nějaké sérum od psů s vaskulitidou, ale nevím jak moc záleží na tom, zda serum získám během bolestivého stadia nebo ne. Jednou z výhod tohoto výzkumu je, že teď máme testy ELISA ke zjištění až 14 protilátek (vlastně auto-protilátek).

Rádi bychom se vrátili a vyšetřili všechny vaše vaskulitidní psy, což jsou všichni beaglové s vyjímkou jednoho nebo dvou, a potom vyšetřili několik vzorků sér od deerhoundů abychom viděli, zda zjistíme nějaké auto-protilátky.

Kolik séra byste chtěl a chtěl byste ho mražené?

Zmražené sérum by bylo vhodné. Tak 1 – 2 cc by bylo až moc.

Zmínil jste jiná plemena než beagly. Zjistil jste hodně bolestí krku a vaskulitidy u ostatních plemen?

Ano. Sotva jsme publikovali studie o beaglech, „začaly se objevovat“ případy i u jiných plemen. Fakticky, klub Petit Basset Griffon Vendeen nám brzy řekne, zda bude sponzorovat naši práci na jejich plemeni, protože tvrdí, že mají asi 20-30ˇ% postižených, Mají s tím opravdu velký problém.

Dovolte mi shrnout tento dlouhý článek co nejstručněji. Bolest krku je celkem běžná u deerhoundů. Klinické projevy bolesti krku u některých deerhoundů, včetně mých, připomínají syndrom bolestivého krku, který byl rozsáhle studován u beaglů a čas od času je hlášen i u jiných plemen. Postižení psi mají opakované případy, během nichž mají ztuhlý krk, naříkají bolestí, když s jejich krkem pohnete a mají horečku. Mimo bolestivou epizodu jsou normální.

U Beaglů se Syndrom bolestivého krku vztahuje k vaskulitidě (zánětu cév) u a cervikální míchy. Tato vaskulitida je často rozsáhlá, objevující se v mnoha dalších orgánech. Pokud vím, nikdo doposud nezkoumal míšní tkáň u deerhounda s bolestí krku kvůli vaskulitidě; nicméně já našel fungující vaskulitidu v cévách varlat, stejně jako jizvy po předchozích vaskulitidách, což mne vede k důvodnému podezření, že epizody bolesti krku u mého deerhounda byly způsobeny vaskulitidou. Proto si jsem docela jist, že syndrom bolestivého krku popsaný u beaglů se objevuje i u deerhoundů a může alespoň za některé hlášené bolesti krku publikované v Deerhound Health Survey. V této chvíli tu není žádný diagnostický test na vaskulitidu, ale Dr. Glickman z Purdue University má experimentální testy, které by mohly být užitečné při analýze vzorků séra z postižených psů (buď během nebo mezi epizodami). Jakmile bude testován dostatek sér od beaglů a jiných plemen, Dr. Glickman může rozhodnout zda ty testy budou užitečné jako diagnostický test.

*Dr. Roughie považuje tvrzení „20-30% postižených“ za přehnané.

Dr. Glickman také doufá, že komerčně dostupný lidský gamma globulin může být užitečný při léčbě vaskulitidou způsobených bolestí krku, ale ještě tuto léčbu nevyzkoušel na žádném z postižených psů. Měl jsem v úmyslu tuto léčbu použít na svém psovi už dříve, ale nemohl jsem najít zdroj lidského gamma globulinu, který je, podobně jako jiné lidské krevní deriváty, velmi nedostatkový.

Závěrem bych rád požádal deerhoundáře, jejichž psi trpí nebo trpěli bolestmi krku, aby zvážili poslání vzorku séra Dr Glickmanovi na Purdue University s dopisem popisujícím psovy zdravotní problémy a požadovat, aby bylo sérum testováno v jeho experimentálních testech. Dále bych chtěl požádat deerhoundáře, jejichž psi trpí bolestmi krku, aby provedli pitvu, když jejich pes zemře a také poskytli kopii tohoto článku osobě, která pitvu provede se speciálními instrukcemi, aby prozkoumal cervikální míšní tkáň. Jen takto můžeme zjistit nakolik bolesti krku u našeho plemene je stejného problému sdíleného s ostatními plemeny.