Jak je již zvykem, i v roce 2013 Czech deerhound club pořádal v září akci pro majitele a milovníky deerhoundů - oblíbené Deeření. Tentokrát však byla porušena již šestiletá tradice – setkání se nekonalo v Kamenici nad Lipou, kde byl naplánovaný termín obsazen, ale Olince se podařilo zajistit kemp v Roudné u Soběslavi. A tak, i když nás to cestou za Pelhřimovem lákalo odbočit směr Kamenice, odolali jsme a podle perfektních instrukcí dorazili v pátek odpoledne do kempu Orion v Roudné.

A co nás tam čekalo?

• Tak především setkání s přáteli. Někteří se potkáváme častěji – na výstavách, na coursingových závodech, ale s někým se vidíme opravdu jenom na deeření. Je to radost mít dost času na popovídání, na pomazlení se i s ostatními psíky, na procházky po okolí kempu. I pejskové si to náramně užívají. Mohou si zaběhat s kámoši, pořádně se navzájem očuchat, popovídat si o vzájemných sympatiích, vyloudit něco dobrého u chatiček a bydlíků, vždycky najít ruce ochotné podrbat a pomazlit. Prostě to není výstava nebo coursing, kde je nutné se chovat vzorně a zodpovědně – tady je účelem užít si krásný víkend.
• Ne vždy se vyvede tak krásné počasí jako letos. Sluníčko svítilo, bylo teplíčko. Někteří pejskové se i vykoupali v rybníku, který sousedil s kempem. Tedy - někteří se koupali dobrovolně, no a někteří do toho šli doslova po hlavě a potom se divili J
• Kemp byl hezký, stravování o něco horší než v Kamenici (ale tam to byl vždy „luxus“)
• Klubová výstava, tentokrát lentilková. Výstava byla již druhá v roce 2013 – a tedy bez zadávání titulu klubového vítěze. Tentokrát jsme pozvali jako rozhodčí paní Věru Sosnovou. Výstava proběhla v pohodové atmosféře, protože krásně svítilo sluníčko, dvounozí účastníci dostali jako startovné „lentilkové nadělení“, čtyřnozí soutěžící oblíbené „smrady“ . Výstavy se účastnilo pouze 17 psů, tak na všechno bylo dost času. I tentokrát se oblečení účastníků neslo v duchu motta výstavy – lentilky. Prostě puntíky jsou nyní „in“ a dámská část klubu to ví. No a co teprve nádherné lentilkové kokardy od Evy – každý čtyřnohý účastník si nejméně jednu odvezl domů.
• Dvě deeří slečny se předvedly na bonitaci a klubová mládež na svodu
• Jaké by to bylo deeření bez již tradiční tomboly. Příspěvků se i tentokrát sešlo tolik, že ani dva stoly na výhry nestačily. Členové klubu doma nejen prohledali půdy, uklidili v šuplatech, zrušili své sbírky ledasčeho, ale i zakoupili hodnotnější dárky. Nikdo neodjel bez výhry a snad byli všichni spokojení. Pokud ne, tak přece platí: „Smůla ve hře, štěstí v lásce“.
• Výroční schůze klubu – tak jako každý rok je nutné probrat klubové záležitosti a odhlasovat potřebné. A letos jsme volili po pěti letech i nový výbor klubu.
• Večerní táborák s již tradičním pečením vuřtíků od Stloukalů (co bychom si bez tohoto vyhlášeného řeznictví z Náměště nad Oslavou počali?) a s povídáním o zážitcích s našimi deerhoundy, ale i s dalšími členy domácností - dětmi, manžely a manželkami, dalšími pejsky, kočičkami, koníky, lamami, křečky, králíky, …
• V neděli se konalo již tradiční „běhání s Igorem“ – coursingový trénink nejenom pro deery. Letos byl prostor pro běhání bohužel oproti Kamenici velmi stísněný. Ale i tak Igor natáhl trať, která pejskům udělala radost. Copak deerhoundi – to je celkem normální, že běhají. Ale vidět jejich nechrtí kamarády na trase – to byl občas zážitek. A to nejenom vizuální, ale i sluchový. Oběhnout celou trasu v plné rychlosti a zároveň velmi nahlas okomentovat každý její centimetr – to je výkon hodný uznání.
• Instruktáž o standardu plemene, kdy nám Eva názorně na našich psech předvedla, jak má správný deerhound vypadat, co si představit pod jednotlivými pojmy standardu, ukázala odchylky a naopak soulad s popisem ideálního deerhounda. A nám nezbývalo než dodat „nikdo není dokonalý – však ani my nejsme zrovna žádné modelky“ J.

Víkend rychle uběhl a my jsme při nedělní odpolední kávičce naplánovali další setkání – tentokrát pojedeme běhat do Ptýrova na mezinárodní mistrovství ČR.